Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nový album od OBITUARY je ako ich súčasné koncerty. Presne viete, čo môžete čakať a na čo sa máte tešiť. Tohtoročná slovenská klubová štácia floridských veteránov to potvrdila v plnej miere; rovnako tak počúvanie ich najnovšieho bezmenného zárezu v bohatej diskografii.
Mimochodom, vkusný digipack som si kúpil za veľmi prijateľných, v porovnaní s ostatnými hudobníkmi-obchodníkmi na cestách až šokujúcich, desať eur. Jeho obsah je naozaj rovnako predvídateľný a radostný ako koncertné sety nestarnúcich Američanov.
Od prvého momentu, keď si Trevor Peres zvučí gitaru a vy počujete ten starodávny, špinavý, bahenný zvuk; až do posledných tónov klasického záveru v podobe nesmrteľnej hitovky „Slowly We Rot”.
Svižný úvod v podaní dvoch rýchlejší kúskov „Brave” a „Sentence Day”, treťou skladbou nádherne zaťažkaný priebeh celého albumu - „A Lesson In Vengeance” je prvým vrcholom nahrávky; a tak sa to veru celé príjemne nesie, strieda, valí a hobľuje až do záverečného bonusového tracku „No Hope”.
Je sympatické a osviežujúce, že si OBITUARY nelámu hlavu žiadnymi vážnymi posolstvami. Ľahká a vtipná gore tématika im veľmi pristane. Zvlášť, keď je obohatená o kvalitné kreslené videá na pokračovanie, pod ktorými je podpísaný talentovaný režisér Balász Gróf.
Svoje pionierske časy majú OBITUARY dávno za sebou. Nikto už dnes nečaká ďalšie orgazmické death metaly typu „The End Complete” či „Cause Of Death”. Toto, čo sa deje v súčasnosti, to je zaslúžený zber ovocia - krvavých floridských pomarančov.
Najkrajšie na tom všetkom je sledovať, ako ich to baví. Ako sa na seba v priebehu koncertu usmievajú bratia Tardyovci, ako si vymieňajú úškrny Trevor a John, keď lapajú po prievane z ventilátora v natrieskanom, júlovou horúčavou ošetrenom bratislavskom Randale.
Spotení, usmiati, spokojní vychádzame z klubu do ulíc večernej Bratislavy. Spokojný a vysmiaty si na druhý deň cestou do práce púšťam v aute novinku „Obituary” - je na nej všetko, čo mám na tejto kapele rád. Stále sú to tí istí machri z amerického juhu, ktorí s vervou sebe vlastnou spracovávajú spráchnivené riffy HELLHAMMER a CELTIC FROST.
Prvýkrát som ich videl naživo na pamätnom Brutal Assaulte v roku 2005. Prisahal by som, že sa odvtedy vôbec nezmenili. Death metal v podaní OBITUARY jednoducho nestarne.
1. Brave
2. Sentence Day
3. A Lesson In Vengeance
4. End It Now
5. Kneel Before Me
6. It Lives
7. Betrayed
8. Turned To Stone
9. Straight To Hell
10. Ten Thousand Ways To Die
11. No Hope (bonusová skladba)
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?